Co se mi vybaví, když se řekne divadlo? Před několika měsíci by mě nenapadlo nic jiného, než že to jsou ta nudná představení, na která jsme museli chodit se školou. Teď bych se za tu odpověď nejspíš styděla, ale myslím, že takto by odpověděla většina z mých vrstevníků.

Pojďme se na to ale podívat trochu jinak. Pro nás prosezená hodina nudy může pro herce znamenat náročné studium a dlouhá léta práce. Ptáte se proč? Co je na tom tak těžkého naučit se zpaměti pár vět? Na tom možná zas tak nic těžkého není, to máte pravdu. Zkuste si stoupnout na jeviště a odříkat naučené fráze. To umí každý. Myslím, že byste diváky zaujali tak maximálně na 5 minut, a pak by začali pomalu ale jistě usínat, ovšem jen talentovaným se podaří dát těmto frázím smysl, cit a kus sebe sama.

Takže o tom to přeci jen nebude. Chce to akci a jistě všichni známe fyzikální zákon akce a reakce. No a reakcí je právě doslovná reakce obecenstva. Pokud je slyšet smích nebo cítit napětí, je to ta správná reakce diváků. Pokud diváci neustále hlučí, nejenže tím dávají najevo, že se nudí, ale ještě ruší ostatní a ty to třeba může zajímat. A hercům se tím taky zrovna dvakrát nezavděčí.

Vážení diváci, tak alespoň respektujme práci herců, když už si s tím dali tolik práce. Ptáte se kolik? Tak nakoukneme do zákulisí. Naučit se text. No jo, ale z čeho? Scénář! To je jedna z nejdůležitějších věcí celého divadla, alespoň v některých případech. Pro scénář je třeba nápad nebo podklad, který není zas tak lehké sehnat.

Říkám si, vždyť nápadů by bylo spousta. No jo. To by sice bylo, ale dotáhnout je až do konce, to chce pořádné nervy. Napsat příběh, přepsat ho do dialogu, upravit si ho tak akorát do pusy a tak dále, a tak dále...

Nezapomeňme ovšem na scénu! Je potřeba vymyslet a nakreslit kulisy, kostýmy, mít správné osvětlení a hudbu. Prostě dát tomu takříkajíc pořádný šmrnc.

Myslím, že tohle už je práce více jak na rok. Možná by mohl někdo namítnout, že je to jejich povolání a nic jiného na práci nemají. Jenže herci neznají volno o svátcích, o víkendech, v tuto dobu mají herci nejvíc práce. (Odpolední a večerní představení, benefiční akce atd.)

Všem lidem, kteří dělají divadlo, patří obrovský dík za jejich píli, dřinu a obohacující zážitky z představeni.

Po mých návštěvách v chebském divadle, jsem přesvědčena, že je na vysoké úrovni, neboť ze všech představení jsem si odnesla nezapomenutelné zážitky. Do budoucna nevynechám ani jedno představení a na všechna se moc těším.