CHEB - Existencí, identitou, případně odlišností se zabývají herci, které letos pozvalo Západočeské divadlo v Chebu na festival Divadlo jednoho herce. Jde už o šestnáctý ročník přehlídky, kterou si Cheb hýčká už tři desítky let. A proč ten ´existenční námět´? Město Cheb totiž letos slaví 950 let od první zmínky o své existenci.

Hned první den festivalu přinesl – ve zcela různých divadelních podobách – zkoumání lásky homosexuální, která se sebepotvrzením a identitou v dnešním světě často souvisí. Ivan Lupták odehrál příběh středoškoláka Johana, nakaženého virem HIV, Radim Vizváry v brilantním (queer) pantomimickém představení zachytil svůj pohled na přátelství dvou výjimečných mužů – Federica Garcíi Lorcy a Salvatora Dalího. S identitou jsme si ten den pohráli ještě jednou: Corinna Korth nás v instruktážní přednášce přesvědčila, jak je výhodné nechat se z člověka přeoperovat na psa.

Katarzyna Flander a příběh vztahu Elišky a Bohumila Hrabala viděný z perspektivy spisovatelovy manželky. Ze ztracené šedé myšky se stává sebevědomá a elegantní žena. Mnoho různých podob na sebe vzal Jan N. Piskač ve tvaru na festivalu dosud neviděném – translatologický „večírek“ ve tři dopoledne v kavárně nás zasypal proudy slov šitými na míru právě nám. Mimořádný host s mimořádným představením – to je Národní divadlo a jeho herečka Eva Salzmannová v Historickém monologu, zpovědi prezidenta Háchy. Mnoho hádanek – žena hraje muže? A takto kontroverzního? Co mu do úst vložila výjimečná, neprávem zapomenutá autorka Milada Součková? - bylo zodpovězeno druhý den večer. Beckettovské téma si vybral Petr Vaněk – v jeho existenciální detektivce je pachatelem i obětí hlavní hrdina. Odlehčení po náročném dni poskytl večírek v divadelním klubu, kde jsme se mohli setkat s mnohými účinkujícími osobně.

Identita všednodenního sídliště převedená za pomoci loutek, to je přístup polské herečky Agaty Kucińské, zatímco další zahraniční host, Sláva Doubnerová, pátrala po osudu Magdy Husákové Lokvencové, první významné slovenské divadelní režisérky. Na předpremiéru domácí inscenace nebylo třeba zvát, na chebské zastoupení v rámci festivalu si diváci cestu nacházejí pravidelně, a lákadlem byl jistě i Petr Konáš v příběhu o herci, který touží překročit propast mezi fikcí a realitou. Tudíž další boj o identitu.

Když na nás bylo těch „identit“ moc, mohli jsme se jít pobavit na večer ´stand up´ komedií nebo na sérii sól, předvedených domácí taneční špičkou NANOHACH. Hvězdná chvíle pro jednoho střelce. Interaktivní performace určená nejen pro děti. Střelnice z poctivého plechu ráda zarachotila ve stylu divadelního hromobití, když jednoruký plastový panáček mine svůj cíl. Na konec jsme se mohli nechat nadchnout hrou francouzské autorky o tom, že i na konci života může člověk potkat osudovou lásku – o tom, že i na takový pocit má člověk právo za všech okolností v jakékoliv situaci, velká příležitost pro zralé herectví Hany Maciuchové.