Narodila jsem se 25. března 1950 v Chebu jako ´krásná žába´:-).

Rodiče přišli z Moravy, z Uherského Hradiště, hned po válce osidlovat pohraničí. Tatínek už v létě 1945 nastoupil do spořitelny v Aši. Bydleli sice v Aši, ale já i moje sestra jsme se narodily v Chebu u významného chebského porodníka MUDr. Löwyho. Všem rodičkám prý tykal a narození děvčátka oznamoval větou ´Máš krásnou žábu´. Po třech letech od mého narození tatínka přeložili do Mariánských Lázní a pak po územní reorganizaci v roce 1961 do Chebu. Ve společné domácnosti s námi až do svých 88 let žila i babička, maminčina maminka, která jediná odešla za dcerou z Moravy.

V Uherském Hradišti zůstalo veškeré příbuzenstvo i maminčina polovina krásného domu ve velké zahradě – tam jsme pak každé léto trávili celé prázdniny. Žil v něm i bratranec Karel, můj velký přítel a vzor, který mě hodně ovlivnil. Byl velmi všestranný. Povoláním technik, projektoval letadla, ale přitom hrál výborně na housle, maloval, vyšíval, skvěle vařil, znal jazyky, hodně četl, miloval divadlo. A ještě o všem uměl vtipně vyprávět. Jednou mi řekl – jdi učit malé děti nebo do knihovny. Poslechla jsem ho. Pro svoji nemotornost v tělocviku jsem si vybrala druhou možnost.

Po základní škole jsem vystudovala střední všeobecně vzdělávací školu. Po maturitě v roce 1968, který byl politicky uvolněnější, jsem měla domluveno, že půjdu na rok do Anglie. Bohužel po srpnové invazi z toho sešlo a já jsem místo do Anglie nastoupila na dvouletou nástavbu na Střední knihovnické škole v Praze. Kvůli převisu studentů na knihovnickém oboru jsem vystudovala obor kulturně-výchovná práce s tím, že se uznává jako kvalifikace do knihoven. Studentského života jsem si moc neužila – bydlela jsem na Zbraslavi, kam spojení ve večerních hodinách prakticky neexistovalo. Odmaturovala jsem podruhé a nastoupila do chebské knihovny, tehdy Knihovny Ladislava Zápotockého, ale vzdělání mi neuznali. Ředitel Karel Doucha mi nabídl, abych si vzdělání doplnila nástavbovým dálkovým studiem knihovnictví. A tak jsem za dva roky potřetí maturovala na knihovnické nástavbě v Plzni. Práce v knihovně se mi líbila, ale abych byla ´použitelnější´, vystudovala jsem si ještě večerně ekonomickou střední školu. Když mi bylo 33 let, přihlásila jsem se k dálkovému studiu Filozofické fakulty Karlovy Univerzity v Praze. Vdávala jsem se pozdě, až v 39 letech, a manžel už své tři děti měl. Tak jsem se starala o maminku a děti své sestry, která s nimi zůstala sama.

V Městské knihovně v Chebu pracuji bez mála 40 let. Nastoupila jsem do půjčovny pro dospělé a dodnes jsem na stejném oddělení. Mám ráda lidi a tady je příležitostí ke kontaktu nejvíc. Bratranec Karel mi poradil dobře – knihovnictví se stalo mou srdeční záležitostí. Potkala jsem tu výborné spolupracovníky. Mezi nimi i paní Douchovou. Když jsem jí jednou dala k narozeninám hrneček s nápisem Nejlepší učitelce, vyjadřovalo to přesně moje pocity. V současnosti jsem zástupkyní ředitelky knihovny. Podílím se na činnosti několika spolků, jsem členkou různých porot. V současném volebním období jsem v zastupitelstvu města Cheb. S tím souvisí i práce v několika komisích.

Svou první výplatu jsem procestovala v Rumunsku. Vyjížděla jsem pak každý rok na východ a po roce 1989 (to už s manželem) i na západ. Navštívila jsem opakovaně téměř všechny země Evropy, byla v Asii, v Africe. S manželem jsme procestovali a prochodili jako turisté i celou republiku. Vždycky jsem chtěla vědět, co je za dalším rohem, za dalším kopečkem. Celý život mě zajímá historie, hudba, architektura, výtvarné umění, ale i to, jak funguje elektrárna nebo čistička.

Vždycky jdu tam, kde se něco děje, kde mohu pomoci, kde se něco dalšího dozvím. Baví mě všechno nové, nadchly mě počítače, ale současně obdivuji a ctím tradice. Když se tak ohlížím, pořád se něco učím a objevuji. Pracuji na jednom místě, v příjemném prostředí, se skvělými lidmi. Žiji ve městě, kde není nikam daleko, kam se ráda vracím a jsem spokojená. Je to dost nebo málo? Já pro sebe to cítím tak, že za a) je správně.

Další osudy čtěte v této rubrice OSOBNOSTI a CELEBRITY každé úterý. Více o projektu 950 TVÁŘÍ A OSUDŮ Z CHEBU ve stejnojmenné rubrice.