|
Napsal uživatel MECY
|
|
Pondělí, 19 Červenec 2010 21:03 |
|
Narodil jsem se v Praze 16.5.1943, vyrostl v Plzni. V Chebu jsem od svých devatenácti let – bylo to nouzové řešení „času“ před vojnou. Od roku 1962 jsem byl v Aši a od roku 1969 jsem již "navždy doma v Chebu“. Otec pocházel z Pardubic, matka z Plzně. Neměli žádný vztah k Chebsku. Chodil jsem na základní školu v Plzni, pak jsem se v Prostějově vyučil fotografem. Dále jsem vystudoval Institut výtvarné fotografie v Brně.
Po svém příjezdu „na Západ“ jsem pracoval jako fotograf v Komunálních službách v Aši, pak v Tostě Aš. Na Stavbě mládeže - Barevna Tosta Aš jsem byl činný jako stavbař, též v Barevna Tosta Aš jsem si pak vyzkoušel práci tiskaře. Ve Stavomatu Cheb jsem působil jako nákupčí, posléze vedoucí skladu. Nakonec jsem skončil u Podniku služeb v Chebu jako vedoucí foto. Jakmile to trochu šlo, tak jsem se osamostatnil a byl živnostník – fotograf na volné noze. Dnes jsem důchodce. Na oslavu této krásné podzimní etapy života jsem podnikl v roce 2007 - jako čerstvý důchodce - sám na kole pouť do Santiaga de la Compostella.
Cestování jsem vždycky měl hodně rád. Dětství jsem prožíval v době, kdy nebylo možné být například skautem. Měl jsem ale štěstí na vedoucího turistického kroužku, který s námi dělal vše jako ve Skautu. To mi dalo hodně do života. Dodnes jsou turistika a fotografování mým velkým koníčkem.
V Chebu mám své oblíbené trasy především kolem přehrady Skalka, ale i jinde. Hodně cest je tu bezohledně zničeno těžbou dřeva nebo zemědělskou činností i privatizací. Staré cesty zanikají, nebo nikam nevedou. Mám rád staré město (Cheb) – to by mohlo být stejně krásné jako je Malá strana v Praze... Jaký historický okamžik mám spjatý s Chebem? Vybaví se mi chebské náměstí v listopadu 1989. Je plné lidí, zpíváme z vlastní vůle Českou hymnu, mnoho z nás má slzy v očích. Škoda, že je všechno jinak, ale zážitek zůstává...
Jsem Chebanem. Projel jsem půl Evropy na kole a vracel jsem se „domů“ do Chebu. Byl to dobrý pocit – mít se kam vrátit. Mluvím o tom často při besedách o mé cestě: Když se lidi chtějí domluvit, domluví se třeba Turek s Američanem. Když nechtějí, nedomluví se ani Čech s Čechem.
Kdysi existoval Chebský stát. Mohli bychom se k tomu vrátit a trhnout se, abychom se nemuseli stydět za to, co se v poslední době v Česku děje. Vím, že je to špatný vtip, ale nic veselejšího mne v této souvislosti nenapadá.
|
