Narodil jsem se v Aši roku 1947. Moji rodiče přišli do českého pohraničí po válce. Na rozdíl od mnoha jiných – zůstali. Tatínek tehdy pracoval v Aši jako výpravčí vlaků a maminka jako učitelka. Naše rodina se potom přestěhovala do Mariánských Lázní. To mi bylo šest let. V tomto městě jsem chodil na základní školu a na gymnázium. Jen vysokoškolská studia mě dočasně odvedla ze západních Čech do Prahy.

Tehdy samozřejmě povinnou základní vojenskou službu jsem vykonával už zase v našem západním pohraničí, v Teplé. Pak přišla profesní dráha a ta mě natrvalo připoutala na Karlovarsko. Jsem už bezmála 40 let učitelem na základní škole, z toho téměř 30 let na škole v Lubech. V Lubech jsem si také založil rodinu. Před necelými 20 lety se naše rodina přestěhovala do Chebu. Tak jsem se stal Chebanem.

Kdo tehdy přijížděl do Chebu, nemohl si nepovšimnout špalírů lehce oděných dívek a dam. Vítaly nás na všech hlavních vjezdech do města. Dámy se sebevražedně vrhaly do vozovky, jakmile uviděly auto s německou poznávací značkou. Ocitli jsme se rovnýma nohama ve svobodném světě a trochu jsme lapali po dechu. To byl teprve nevinný začátek.

Město si mě ihned získalo. S jeho sexuální atraktivitou to ale nemělo nic společného. Upoutala mě jeho tvář. Mariánské Lázně nebo Aš jsou nová města. Ve tváři Chebu však můžeme číst úryvky evropské historie, tou středověkou počínaje. A ještě, to město má řeku, která ho spojuje s celým světem a město samo pak je přirozeným centrem pro kotlinu Chebska. Pokud v tomto městě žijete, znáte i jeho okolí a víte něco o historii, lidech a přírodě tohoto regionu, a pokud jste také vnímaví, trochu citliví a trochu přemýšliví, pak si nutně uvědomíte, jak tato krajina potřebuje toto město a jak je toto město přirozeným produktem svého kraje, kterému po staletí slouží.

Zamýšlím se i nad současností svého města a někdy se obávám o jeho budoucnost. Nemyslím, že by městu hrozilo vymření. Lidí bude asi přibývat. Jen se obávám o kvalitu budoucích populací. Na obyvatelích Chebu závisí, zda město, budované po staletí v citlivé harmonii, budeme rozvíjet ke kráse a k hezkému žití nebo ho budeme devastovat. Obávám se, že se nám někdy daří spíš to druhé, a to jak nemoudrými a necitlivými zásahy shora, tak lajdáctvím, leností, nevkusem a nevychovaností těch zdola. Ano jsem patriot města Cheb, je to moje město.

Další osudy čtěte v této rubrice OSOBNOSTI a CELEBRITY každé úterý a čtvrtek. Více o projektu 950 TVÁŘÍ A OSUDŮ Z CHEBU ve stejnojmenné rubrice