Narodil jsem se 26.2.1955 v Chebu. Otec se narodil ve Starci, to je kousek od Domažlic, a matka pochází z malé obce Bojov, to je asi 25 km od Prahy. Přistěhovali se sem.

Vychodil jsem v Chebu základní školu. A pak jsem se vyučil automechanikem. Také v Chebu.

Po vojně jsem studoval Taneční konzervatoř v Plzni.

Vyučil jsem se pro Mototechnu Cheb, kde jsem také pracoval jako automechanik víc než 25 let. Po revoluci jsem dělal 2 roky automechanika v Marktredwitz a po té jsem otevřel v Chebu Taneční školu. Taneční školu vedu do dnes.

Největší moje záliba je Taneční sport, pasivním koníčkem je fotbal. Prostě fandím chebskému fotbalu. V dětství jsem navštěvoval Lidovou školu umění, kde jsem se pokoušel hrát na harmoniku. Ale zjistil jsem, že tancování mi jde mnohem lépe. Sbíral jsem také fotky indiánů (Vinetou a Old Shaterhand).

Procházím se často po Hájích a sleduji, jak se rozrůstají. A když rostou houby, chodím do lesů kolem Chebu. Někdy v létě zajdu na Krajinku do Poohří. Dost často projedu Wolkerkou a děsím se z toho totálního bordelu nad bývalou masnou.

Mám vcelku rád celý Cheb, moc se mi líbí naše staré město, i nové. Jezdím na Skalku (přehradu), znám i Jesenici.

Pro mne je nejsilnější mé celé mládí a moji kamarádi z dětství. Hlavně jak jsme ze školy chodili dolů pod hrad a lezli jsme do tehdy ještě otevřených chodeb pod hradem s Vaškem Jaklem (který se později stal starostou) a s dalšími kamarády ze třídy i z jiných ročníků. Prostě jsme byli kamarádi, hráli jsme si na indiány, fotbal, stříleli jsme ze vzduchovky, stále jsme běhali venku a nikdy jsme se nenudili. Ba naopak, měli jsme málo času.

Jsem Cheban každým coulem. Cheb mám prostě nejraději. Jsem zde moc a moc rád a také jsem na něj velmi hrdý. Vždy mi dělá radost, když se cokoliv, třeba i malého, v Chebu zlepší, nebo když kdokoliv z různých aktivit (sportu či kultury) přiveze do Chebu přední umístění. Dost se o to zajímám.

Je toho moc, ale to se nedá vypsat. Nejsem spisovatel. Uměl bych o tom povídat.

Nejdůležitější by bylo vše špatné v Chebu zlikvidovat. Moje motto je: Není důležité zúčastnit se, ale důležité je vyhrát.

Pamatuji si první Hudební festivaly (FIJO), Středoevropský pohár v tanečním sportu. Také si pamatuji plochou dráhu na Lokomotivě, i když matně. Nejvíc si pamatuji, jak RH Cheb postupovala do 1.ligy. Také ve mně nechalo hluboký dojem, když jsem získal Mezinárodní třídu v tanečním sportu a četlo se ATK Standard Cheb. Byl jsem v té době jediné (M-ko) v Západočeském kraji a byl jsem na to velice hrdý. Velice mě blaží, když je v Chebu na podzim Mezinárodní taneční soutěž GRAN PRIX a je vyprodaná sportovní hala. Také si pamatuji, když se v Chebu stavěla Mototechna a já jsem jako učedník chodil natírat konstrukce.

Pamatuji si starý americký most, který se mi líbil. Chodil jsem pod něj pouštět lodičky z kůry po vodě. A také si moc pamatuji, a to je ve mně dodnes, jak jsme s rodiči jezdili na Žírovák, tam jsme si postavili stan, přespali ze soboty na neděli a pekli jsme si buřty na ohníčku. Měl jsem nádherné mládí, za to mohu děkovat rodičům. Hodně času jsem vždy prožíval v Koutě na Šumavě u dědy a babičky, kde mám také nádherné vzpomínky a nejvíc zase na kamarády z dětství. A přesto nejvíc miluji Cheb.

Musíme všichni podporovat Cheb, hlavně dění v tomto krásném historickém městě. Cheb mám velice rád. Je mi k mému srdci nejbližší. Mám krásné vzpomínky na dětství, hlavně na své nerozlučné kamarády. Přál bych Chebu, aby zde bylo vždy vše nejlepší.

Další osudy čtěte v této rubrice OSOBNOSTI a CELEBRITY každé úterý a čtvrtek. Více o projektu 950 TVÁŘÍ A OSUDŮ Z CHEBU ve stejnojmenné rubrice