Pocházím z Chebu, kde jsem se narodil 22.6.1972 a s výjimkou vysokoškolských studií prožil celý svůj dosavadní život. Moji prarodiče žili v Chebu již ve 30. letech, maminka se ale narodila na Rokycansku, kam s rodiči odešla z Chebu po Mnichovu. Tatínek se narodil na Lounsku a do Chebu nastoupil jako voják z povolání na konci 50. let minulého století.

Mojí první školou byla 5. ZŠ v Chebu, odkud jsem přešel na chebské gymnázium, kde jsme jako maturanti zažili revoluční rok 1989. Vzdělání jsem zakončil na Přírodovědecké fakultě UK. Celých 15 let své pracovní kariéry učím na chebském gymnáziu.

Díky skvělému trenérovi Miloši Novotnému hraji už skoro 30 let basketbal, velmi rád jezdím na kole a mou nejoblíbenější činností je každodenní četba novin. Také sbírám knihy o Chebu a staré pohledy, na nichž je vyobrazen. Na kole i pěšky se v okolí Chebu pohybuji velmi často – nejraději mám okolí jezu pod hradem a lesy na Zelené hoře. Mám rád výhled z hradních šancí do údolí Ohře. Je to krásné místo, kde se příroda propojuje s lidskými výtvory.

Jelikož se celý můj život odehrává v Chebu, je těžké něco konkrétního vyzdvihnout. Krásným zážitkem pro mne byl netradiční narozeninový dárek – let ultralightem nad Chebem a možnost vidět město a jeho okolí ze vzduchu. Jednoznačně se cítím být Chebanem a všude, kam zavítám, doporučuji návštěvu Chebu a okolí.

´Dalším generacím´ doporučuji, ať udržují a posilují svůj vztah k městu, které si jejich lásku zaslouží. Je smutné, že mnoho dnešních obyvatel Chebu ke svému městu kladný vztah nemá.

Za nejvýraznější moment v historii Chebu považuji konec druhé světové války a následné vyhnání německých obyvatel města. Z tohoto šoku a následné devastace komunistickým režimem se naše město dodnes pracně vzpamatovává.