Narodil jsem se v roce 1939 v Pardubicích a do Chebu jsme se s rodiči přistěhovali v srpnu 1945. Tady jsem také začal navštěvovat základní školu, tehdy v poněkud provizorních podmínkách v budově nynější Integrované školy v Komenského sadech. Později, když objekt tak zvané Americké školy opustili vojáci Americké armády, kteří osvobozovali Cheb, se mojí školou na celých devět let stala tato budova. I přes útlý věk mi z té doby v paměti utkvěly vzpomínky na tehdejší poválečný Cheb. Všechno se mi zdálo velice smutné a zchátralé. Zažil jsem na vlastní oči odstraňování ruin zbombardovaného nádraží, opravu železničního viaduktu také zasaženého bombami, ale i to, jak někteří, tak zvaní pováleční zlatokopové úspěšně ´vyklízeli´ cennosti z bytů po vysídlených Němcích.

Přesto jsem postupně získával k tomuto městu vztah a s přibývajícím věkem i vědomí, že toto bude můj domov navždycky. Rozsáhlá asanace starého města, jehož budovy byly nejen ve špatném stavu, ale mnohde i vydrancované přistěhovalci, přispěla v 50. letech k tomu, že se město začalo probouzet do své nové podoby. Nebýt toho, že Cheb byl díky své geografické poloze stále na okraji zájmu tehdejších mocných, mohlo všechno jít mnohem rychleji a razantněji. S postupným dosídlováním se probouzel i kulturní a společenský život. Tehdy jsem byl členem dětské skupiny úspěšného ochotnického divadelního souboru, který si troufl i na inscenaci Smetanovy Prodané nevěsty, s hosty z Národního divadla v hlavních rolích. Hudbu nahrál amatérský chebský symfonický orchestr, v němž působil i můj otec. Fungovalo zde velmi navštěvované loutkové divadlo, nejprve v objektu bývalé ´Střelnice´, později v dnešní ´Myšárně´. Mým koníčkem bylo v té době fotografování a kynologie. Bylo to období hezkého dětství provázené vším, co tento věk skýtá, aniž jsme si dostatečně uvědomovali hodnoty, které prohlubovaly náš vztah k tomuto městu.

Krásná studentská léta jsem prožil mimo Cheb, ale po maturitě jsem se v rámci umístěnkového systému vrátil a na 38 let mě pohltila největší československá továrna na jízdní kola ESKA. S přestávkami na vojenskou službu, postgraduální studium a výkon funkce místopředsedy Městského národního výboru v letech 1987 – 1990. V Esce jsem začínal jako technický elév, prošel řadou funkcí, 16 let jsem byl ve funkci technického a výrobního náměstka a v roce 1996 ve funkci podnikového ředitele. Po úspěšném konkurzu v roce 1996 jsem změnil pracovní působiště a na deset let jsem se stal ředitelem a jednatelem technických služeb Chetes s.r.o. Pracovní činnost jsem ukončil odchodem do důchodu v roce 2006.

I v současné době mě zajímá dění ve městě, mám radost z každé pozitivní změny, která zlepšuje vzhled města a jeho krásného okolí, naopak mě netěší to, jak si někteří ´také Chebané´ svým chováním neváží práce těch, kteří o naše domovy pečují. Jako chebský patriot mám však nedobrý pocit z toho, že Cheb, jako druhé největší město v rámci kraje, nemá odpovídající váhu a důležitost, jakou by si nesporně zasloužilo.

Další osudy čtěte v této rubrice OSOBNOSTI a CELEBRITY každé úterý . Více o projektu 950 TVÁŘÍ A OSUDŮ Z CHEBU ve stejnojmenné rubrice